V rámci happeningu Pamatuj! každoročně pořádaného poličským gymnáziem ve spolupráci s Městským muzeem a galerií Polička proběhne pod záštitou města Poličky poslední z pietních aktů odhalení kamenů zmizelých, který bude završen na centrálním hřbitově v Poličce slavnostním odhalením nového pomníku obětem holocaustu.
Kameny zmizelých (něm. Stolpersteine – doslova kameny, o které je třeba klopýtnout) jsou dlažební kostky s mosazným povrchem vsazené do chodníku, jež mají připomínat osudy těch, kteří byli zavražděni v koncentračních táborech. Každý kámen připomíná jednu konkrétní osobu prostřednictvím textu na mosazné destičce, kde je uvedeno jméno, datum narození a úmrtí a místo transportu dané oběti. Město Polička se rozhodlo postupně vzdát úctu položením kamenů 33 bývalým židovským spoluobčanům, kteří se už z koncentračních táborů do Poličky nikdy nevrátili. Celkem již bylo v letech 2022-2025 v poličských ulicích odhaleno 30 kamenů.
Slavnostní odhalení posledních tří kamenů se uskuteční ve čtvrtek 26. března 2026 ve dvou poličských ulicích – v Šaffově před domem čp. 91 za Arnošta Ostrého a před domem čp. 218 ve Střítežské ulici za dva členy rodiny Beranovy, otce a syna Emanuela a Viléma.
Akce bude zahájena ve 14:30 před domem čp. 91 v Šaffově ulici (před penzionem Otakar). Poté bude pokračovat v ulici Střítežská. S osudy jednotlivců i jejich rodin seznámí na obou plánovaných zastaveních ředitelka muzea Pavla Juklová. Modlitby za oběti pronese kantor Federace židovských obcí Daniel Vaněk. O hudební doprovod se i tentokrát postará dámské vokální kvarteto ZEVL z Nového Města na Moravě, které zazpívá několik hebrejských písní.
Po odhalení kamenů bude následovat pietní akt na centrálním hřbitově v Poličce, při němž dojde ke slavnostnímu odhalení nového pomníku obětem holocaustu. O úvodní slovo se podělí předseda Federace židovských obcí Petr Papoušek a představitelé města Polička. S výtvarným návrhem nového pomníku seznámí jeho autor Jiří Lammel.
Na závěr celé této připomínkové akce proběhne od 17:00 v muzeu přednáška a beseda pro širší veřejnost s Jaroslavem Achabem Haidlerem, v níž tento uznávaný hebraista a celoživotní dokumentátor židovských hřbitovů a pomníků zasvěceně povypráví nejen o poličském židovském hřbitově.
Pojďme si něco málo říci o osudech rodiny Beranovy i pana Arnošta Ostrého.
BERANOVI
Za rodinu Beranovu budou položeny dva kameny zmizelých, konkrétně za Emanuela Berana a jeho syna Viléma.
Emanuel Beran se narodil 17. 10. 1895 v Poličce jako syn Zikmunda Berana, který pocházel z Jedlové (v Poličce žil od roku 1880) a Antonie, rozené Pickové. Po otcově smrti se v roce 1910 mladý Emanuel odstěhoval do Jablonce nad Nisou a poté do Skutče. Vyučil se v obchodě se střižním zbožím, později pracoval jako trhovec a dělník. V roce 1923 se oženil s Josefou Fišerovou, která byla římsko-katolického vyznání. Z jejich manželství se už ve Skutči narodila dcera Alžběta (1922). Po přestěhování rodiny do Poličky se v roce 1927 narodil syn Vilém a postupně další děti – Věra (1931), Alena (1932), Otto (1935), Eva (1936) a Petr (1938). Podle domluvy rodičů byli všichni chlapci zapsáni do Židovské náboženské obce. Z tohoto důvodu měli být později zařazeni do transportu ihned po dovršení 16 let věku. Předepsaného věku dosáhl před koncem války pouze nejstarší z nich, tedy Vilém. Dívky byly podle dohody rodičů pokřtěny a jejich likvidace jakožto židovských míšenců měla přijít na řadu teprve v další fázi konečného řešení židovské otázky. Transportu se tedy naštěstí vyhnuly. Rodina po svém přestěhování do Poličky bydlela v domě čp. 218 ve Střítežské ulici. Otec Emanuel Beran byl za blíže neurčených okolností zatčen a v lednu 1943 uvězněn v Terezíně. Odtud byl deportován do Osvětimi, kde 24. 2. 1943 zahynul.
Nejstarší Emanuelův syn, Vilém (narozen 1. 8. 1927) se bohužel nevyhnul transportu. Dne 9. 6. 1943 byl převezen do Terezína a 28. 9. 1944 zařazen do transportu do Osvětimi. Zemřel však 23. března 1945 v Dachau.
JUC. ARNOŠT OSTRÝ
Narodil se 25. 6. 1883 ve Šťáhlavech u Rokycan jako syn Samuela Scharfspitze a Kateřiny, rozené Gottliebové. V roce 1919 byl ještě jako poručík pěšího pluku 88 v Berouně jmenován městským tajemníkem v Poličce. Tento úřad vykonával až do 2. světové války. Věnoval se také studiu práv a získal titul JUC. (tj. kandidát obojího práva – titul, který až do roku 1953 používali před svým jménem studenti právnických fakult po složení první rigorózní zkoušky). V roce 1921 zažádal o změnu jména z německého „Scharfspitze“ na počeštěné „Ostrý“. V listopadu 1923 se v Poličce oženil (civilně) se Zdenkou Sommerovou, učitelkou mateřské školy v Poličce, vyznáním římskou katoličkou. Dne 6. 1. 1925 se jim narodila dcera Svatava, která byla stejně jako její otec bez vyznání. Z prozíravosti požádali její rodiče na začátku války o rozvod, který však byl pouze fingovaný. Jeho účelem byla záchrana dcery před deportací. Manželství bylo rozloučeno Krajským soudem v Chrudimi v dubnu 1941. Zdenka s dcerou poté bydlely v domě čp. 91 v Šaffově ulici, otec Arnošt úředně pobýval v nedalekém domě čp. 65, na noc však odcházel tajně za svou rodinou. Svatava byla od deportace uchráněna, té se však bohužel nevyhnul její otec. Na sklonku roku 1942 byl převezen do sběrného tábora do Pardubic a odtud 5. 12. 1942 do Terezína. Do Osvětimi byl deportován 20. 1. 1943. Toto datum je poslední informací o jeho osobě. Zdenka s dcerou Svatavou žily v Poličce v domě čp. 91 až do 80. let. Poté se přestěhovaly do Havlíčkova Brodu. Zde nyní žije se svou rodinou vnučka Arnošta Ostrého – paní Zdena Mrázková.
Informace o rodinách vychází z publikace Stanislava Konečného Lid Bible v Poličce, Polička 2022.
Kontakt:
Mgr. Radka Vostřelová
koordínátorka akce
tel.: +420 468 001 781
vostrelova@muzeum.policka.org