Baroko v Poličce

Město Polička je založením středověké, jeho zlatým věkem se však stalo 18. století. Tehdy byl neuspořádaný prostor nepravidelného náměstí se zchátralým gotickým radním domem přetvořen v organizovaný areál ovládaný morovým sloupem a velkolepou radnicí. Všechny prvky zde jsou kompozičně a ideově provázané, z jedné strany prostoupené katolickou spiritualitou, z druhé světským živlem. Nastolení vnitřního i vnějšího řádu v urbanistickém prostoru odráželo ideál podobně spořádané společnosti, bylo ale i hledáním významu beztvarého místa, které dlouho čekalo na novou energii. Stavbou hledání nekončí. Jsou tu čas, vlhkost, vítr a ambice momentálních správců. Stavba, socha i plocha náměstí musí neustále hledat nový význam, novou podobu na hraně mezi zchátralostí a okázalostí, zaprášeností mauzolea a blýskavou atrakcí. Podobu, ve které lze dál důstojně předvádět každodenní cestu světla a stínu po štuku a kameni.

Patos baroka se může zdát vzdálený a cizí, ke sblížení však netřeba věřit na anděly, svaté a jejich přímluvy. Pryč jsou doby moru a pravých neštovic, i my ale příliš známe křehkost lidského bytí. Obloha nad Poličkou je jiná, než nad městy v Polabí. Nad hlavou Panny Marie letí zvláštní nízké mraky a do nebe je blízko.