Kompozice návrhu nového řešení náměstí Bohuslava Martinů, obsahující také dva vodní prvky, spojené "potůčkem" v dlažbě, vinoucím se okolo chrámového presbytáře, vznikla ve skicách architekta Přemysla Kokeše jako okamžitý nápad už ve studii z roku 2020. K překvapení architektů se až v průběhu výstavby zjistilo, že podobné vodní prvky už na náměstí kdysi existovaly. Na plánu z okresního archivu, zachycující Rozmístění vodních nádrží a veřejných studní nacházejících se v městě Polička vidíme starší, tehdy ještě dřevěné kašny, kam lidé chodili pro vodu. Tu na místě u brány v dnešní Šaffově ulici později nahradila nádrž kamenná, která se zachovala dodnes. Ovšem dřevěná nádrž u domu č.p. 52 v ulici Riegrově a kašna označená v tomto plánu jako "nově stavěná", uprostřed náměstí, které tehdy ještě neslo název Kostelní, později zanikly beze stop. Jejich poloha ovšem přesně odpovídala poloze vodních prvků navržených v roce 2020, tedy téměř o dvě stě let později! Potůček, který je spojuje, kopíruje trasu někdejšího dřevěného potrubí.
Plán rozmístění vodních nádrží a veřejných studní nacházejících se v městě Polička
(Po roce 1839)
- a) Vodovodní potrubí.
- b) Dřevěná vodní nádrž u kostela sv. Michala
- c) Dřevěná vodní nádrž u Novozámské brány
- d. Nově stavěná kamenná vodní nádrž na Kostelním náměstí
- e) Dřevěná vodní nádrž u domu č. 52 v ulici Steindörferově ulici
Na rozdíl od původního systému veřejných kašen, který sloužil ryze pro praktické účely a byl napájen užitkovou vodou samospádem z výše položeného rybníka, jsou nové vodní prvky určeny pro zkrášlení veřejného prostoru a zlepšení jeho mikroklimatu v horkých letních dnech. Také musí být opatřeny pro veřejnost neviditelnou technologií, zajišťující cirkulaci vody, která je upravena tak, aby splňovala příslušné hygienické limity. Počítačem řízená automatika zajišťuje doplňování odpařené vody, zapínání a vypínání v určenou hodinu, filtraci a také dálkovou diagnostiku poruch a možnost ovládání pomocí propojení internetové sítě.
Systém se skládá z čerpadel, ventilů, nádrží a dalších prvků, umístěných jednak pod bronzovou nádrží v technické místnosti o rozměrech 6x2,8 m a pod posedovými schody u spodní nádrže kaskády v ulici Riegrova, spojených potrubím a ovládacími kabely, jeho dodavatelem byla společnost KTS-AME Hradec Králové. Voda vytéká z bronzové nádrže ve tvaru mísy, která je zdobena po obvodu reliéfem s motivy lesních rostlin, který vytvořil sochař Petr Urválek. Ten je také autorem celého modelu, z kterého byla poté nádrž odlita ve slévárně HVH Horní Kalná.
Při horním okraji fontány je umístěn plastický nápis – citát z libreta známé kantáty B. Martinů Otvírání studánek:
Z těch dědů a bab,
co vodám písní cestu otvírali,
co zde studny roubili
a pevné plátno tkali,
z nich jsem a vracím se k nim znova.
vyjadřující symboliku koloběhu přírody a provázanost lidského rodu s ní a dědictvím našich předků. Stejně jako se na jaře symbolicky čistí a otvírají fyzické prameny vody zaváté listím a blátem, vrací se člověk v paměti a citech k čistotě dětství, domova a morálních hodnot svých předků. Voda zde zároveň slouží jako archetypální obraz paměti duše a očisty.
Z iniciativy týmu pracujícího na projektu Interpretační strategie zaměřené na Bohuslava Martinů byla před dokončením kašna doplněna také ozvučením, využívajícím hudbu tohoto autora. Zmíněný projekt má za cíl zatraktivnit Poličku jako město spojené s významným skladatelem a oživit jeho odkaz v ulicích města. Zhotovitelem hudebních prvků byla společnost Polarbee Praha.
V běžném denním provozu je nádrž zásobována vodou spodním nátokem. Během několika minut provozu denně je režim upraven tak, aby reagoval na reprodukované hudební pozadí pásma sestaveného ze zmíněné kantáty, přičemž je využita také středová tryska. Voda dále běží korytem a setkává se s přítokem z vývěru – symbolické „studánky“ umístěného v dlažbě poblíž bronzové fontány a dále teče kolem závěru kostela v mírném spádu k horní úrovni schodiště do ulice Riegrova (a posedových schodů pod kostelem). Paralelně se schodištěm voda spadává ve čtyřech stupních až do spodní nádrže, kde se z přepadu odvádí do podzemní akumulační a vyrovnávací nádrže a potrubím je tlačena zpět do horní technické místnosti, kde je filtrována a přiváděna k tryskám a tím se její koloběh uzavírá. Chybějící odpařená voda je automaticky při startu provozu dopuštěna z vodovodu. Realizace bronzového odlitku, který je napojen na technologie a umístěn trvale ve veřejném prostoru je složitý úkol, který byl realizován jen díky spolupráci desítek lidí. Na počátku byla idea architekta. V rámci technického návrhu byla projektanty podrobněji určena velikost a přesná poloha nádrže a domluven způsob její výroby a osazení.
V dílně sochaře byl „vyzděn“ celý tvar nádrže a na něj byla nanesena sádrobetonová vrstva, vykroužená do přesného finálního tvaru, s vloženými sádrovými panely reliéfu, zhotovenými modelérskou technikou samostatně, ale tak, aby na sebe navazovaly. Na modelu byl také sestaven nápis z jednotlivých písmen vyřezaných laserem. Z tohoto modelu bronzaři sejmuli silikonové negativní formy, podepřené tak zvaným „kadlubem“, tedy rozebíratelnou vnější nosnou částí ze dřeva, fixující celkový tvar jinak měkkého silikonu. Tyto formy se použily na zhotovení voskových positivů, tedy modelů, které v danou chvíli přesně ukazují, jak bude vypadat budoucí odlitek.
Bronz je pevný, ale velmi drahý a těžký materiál. Odlévat lze pouze prvky do určité velikosti. Proto tvoří pouze cca 4 mm tenký plášť nádrže, která byl ve slévárně sestaven z jednotlivých odlitých dílů a navzájem svařen (svary je nutno vybrousit a v jejich místě dotvořit jemnou ruční prací přerušený reliéf – tento proces se nazývá cizelování). Jako podklad proto byla před tím vyrobena vnitřní nosná konstrukce – „kostra“ nádrže z nerezové oceli, svařená z podkladních plechů tloušťky 20 mm, žeber po obvodu, spojených skruženými trubkami a dopravena do slévárny. Její součástí byly i koncové části trubek, pro osazení trysek a odtoku vody na stavbě.
Voskové pozitivní modely částí pláště se ve slévárně zaformovaly do speciální formovací směsi a vznikla tak licí forma, která se po dobu 6 dní vysouší v peci. Během tohoto procesu se vosk, který je uvnitř formy ztratí (odtud název metody "na ztracený vosk"). Do připravené licí formy se pak odlil roztavený bronz. Po zchladnutí se forma rozbila, odlitek se vyjmul, očistil a následovala fáze opracování odlitku. Jakmile byly jednotlivé díly opracovány, začaly se svářet k sobě a zároveň na nerezovou konstrukci. Veškeré sváry musí být velmi pečlivě vybroušeny, povrch musí přesně odrážet stav, který vymodeloval autor předlohy. Byly doplněny části tvořící dno nádrže, svařené z bronzových plechů. Nakonec byl povrch kašny vyčištěn, vyleštěn a opatřen patinou stabilizující barevnost a voskováním.
Bylo nutno zajistit přesnou koordinaci rozměrů a tvaru všech částí, které se „potkaly“ až ve slévárně a časově sladit všechny kroky přípravy a výroby, což při jedinečnosti postupu vyžadovalo vynalézavost a mnoho hodin diskusí a práce architektů, sochaře, výrobců nerezové konstrukce, kamenných prvků a vodní technologie, slévárny, generálního dodavatele stavby i zástupců města, protože „prototyp“ je v tomto případě byl zároveň finálním výrobkem.
Hotová nádrž byla ze slévárny přepravena jako nadměrný náklad a osazena jeřábem na připravený kruhový základ ze železobetonu, který je součástí stropu technické místnosti, skrývající se pod ním. Na místě byly dopojeny a utěsněny trubky pro odtok a přítok vody, kabely pro napájení osvětlení trysky a celek zafixován k podkladu. Byla oživena a nastavena vodní technologie, dohodnut scénář sekvencí trysek při provozu s ozvučením a naprogramován do systému řízení. Jako zajímavost uvádím, že panely se sádrovým modelem reliéfu a silikonové formy jsou uchovávány pro případ, že by snad byla nádrž poškozena a bylo zapotřebí ji opravit. Lze ovšem předpokládat, že vzhledem k velké odolnosti a trvanlivosti bronzu i nerezové oceli bude kašna bez problémů těšit i mnohé budoucí generace. Technologie i vnější prvky kašny vyžadují pravidelnou údržbu a doplňování chemikálií pro úpravu vody. Proto se prosím k nim chovejte ohleduplně a nevhazujte do vody jakékoli předměty a neznečišťujte ji.
Mg.A. Mikuláš Medlík (architekt)
